Podvečerní sluníčko se postaralo o snový nádech

a já jsem si zase jednou poležela s foťákem v kytičkách...

Vypadala jsem u toho asi dost pohodově,

což jsem si uvědomila v okamžiku,

kdy kolemjdoucí a psa venčící pán pronesl:

Havaj, co?

Havaj, no...jak se to vezme.

Ale fotit tyhle něžné krasotinky mě bavilo..

Co jsem to zase vyfotila za podivnost?

Křídla to nemá, nohy to má jako pavouk..

Tohle alespoň pavouček doopravdy je...

Beruška byla docela běžec.

Berušky snad vůbec neodpočívají...a vždycky jsou v pohybu.

Následující fotografie se budou určitě líbit příznivcům různé havěti

a zaujmou možná i ty z vás,

kteří pojmou tyto fotky jako náhled na velmi zajímavý přírodní proces,

který se zase tak často nevidí.

Autorem zmíněného přírodního procesu je housenka (budoucí motýlek)

- předivka zhoubná -

Odborníci říkají, že larvy motýla spřádají ve stromoví, ale i v okolních travách pavučiny, ve kterých se posléze hromadně zakuklí. K vylíhnutí pak dochází na začátku léta, další vajíčka kladou samičky do pupenů během podzimu. Housenky předivky hledají útočiště nejčastěji na střemchách, jeřábech, či třešních. Bývá bohužel pravidlem, že po jejich zabydlení ze stromů v krátké době mizí veškeré listy. Jak se ale odborníci shodují, tento atak není naštěstí zpravidla ničivý.

Pavučiny na mých fotkách vyrobily housenky podél dost frekventované silnice a reakce projíždějících řidičů si určitě dovedete představit. Z dálky to vypadalo na bíle rozkvetlé stromy. Když se ale řidič dostal na úroveň těchto stromů, začal rychle brzdit (ideální příležitost k dopravní nehodě), protože najednou všichni v úžasu zírali na pavučiny, místo na květy stromů. Tato až hororová pavučinová výzdoba není až tak úplně ojedinělá, k tomuto úkazu občas dochází na různých místech a všude se stává středem pozornosti. V některých lidech to vzbuzuje odpor, u jiných prostě jen zdravý zájem o nezvyklou věc.

Já jsem toho samozřejmě využila k fotografování a přiznávám, že jednou mi to stačilo. Housenkám a pavučinám se při fotografování prostě nevyhnete,

je jich strašná spousta a jsou všude.

Nechtěla jsem vás ale o tento zajímavý úkaz ochudit,

takže jsem statečně fotila…

Ani trochu nejsem typ,

který by se ve fotografování podobné havěti zrovna vyžíval.

Ale tohle byla příležitost, kterou jsem musela využít

a osobní pocity šly v tu chvíli stranou...

Takhle to vypadalo v trávě.

Umíte si jistě představit, jak potom vypadaly moje boty.

Ale naštěstí to z nich šlo docela lehce setřít papírovým ubrouskem..

Pavučiny vytvářely prazvláštní tvary..

Tohle tak trochu připomíná plachty mořských korábů....

Pod pavučinami mizí celé rostliny...

Za povšimnutí stojí zvláště pevnost a síla pavučin..

A příště chci fotit raději kytičky... ...

V jednom z mých nedávno publikovaných článků

nad vším ostatním dominoval nádherný páv,

kterého si můžete připomenout v tomto odkazu:

V dnešním článku dojde nejspíš k situaci podobné,

protože kromě pěkné Křímovské přehrady

jsem nafotila také dalšího krasavce,

který patrně opět získá

nejvíce obdivu...

Křímovská přehrada se nachází v Bezručově údolí a kousek od ní

leží i nádherná a velmi stará přehrada Kamenička

kterou si můžete připomenout v tomto mém článku:

Křímovská přehrada i Kamenička, jsou vodní díla umístěná

v zalesněné části Bezručova údolí,

přímo uprostřed krásné přírody.

A oběma to dodává výjimečné kouzlo...

Nejdříve jsem cestou ke hrázi potkala tuto žabí dámu a přiznávám,

že bych si toto setkání klidně odpustila,

protože žáby zrovna moc nemusím.

Ale když už - tak samozřejmě fotím.

Ten list na ní vypadal docela komicky...asi nová žabí móda..

No a tady je slíbený krasavec.

Děkuji projíždějícímu cyklistovi, že mě na něho upozornil

a ukázal mi, kde přesně ho můžu najít a nafotit...

A já jsem toho s chutí využila.

Slepýše vídám často, ale buď se velmi rychle ztratí v trávě

a nebo se nehýbe vůbec, protože je prostě placatý..

Tenhle byl živý až moc a do trávy to měl naštěstí daleko.

Chtělo to trpělivost mojí, i slepýšovu.

Jsem ráda, že jsme nakonec obstáli oba.

No, myslím, že tuhle příležitost už jen tak mít nebudu

a za tyhle fotografie jsem velmi vděčná

a doufám,

že potěšily i vás...

Jak jinak uvítat první májový den,

než fotografiemi rozvetlých stromů...

Člověk neví, jestli dříve fotit,

nebo přivonět a dotknout se té krásy...

Stíhala jsem ale všechno a s chutí...

Přeji vám krásné májové dny!

A v příštím článku uvidíte pěknou přehradu

a velmi zajímavého krasavce...