.

Ji Hei - FOTOGRAFIE PŘÍRODY ©



Přeji vám pohodu při prohlížení mých fotografií,

které ukazují krásy přírody a zajímavá místa České republiky.

My name is Ji Hei and welcome to my website. All photos are from the Czech Republic.


Copyright © 2007 - 2017 Ji Hei
.

Září 2014

Mouchy ...

29. září 2014 v 17:22 | Autorka fotografií a textu: Ji Hei |  Detaily / Macro



Nemáme je rádi, odháníme je, obtěžují nás.
Různé mouchy, ovády, vosičky
a další neoblíbenou havěť,
si teď můžete prohlédnout detailně na následujících fotografiích.
Samozřejmě - pokud vám tento hmyz až tolik vadí,
dívat byste se neměli.

Mně ale nezbývá, než uznat,
že i tento hmyz je uměleckým dílem přírody,
i když není tak krásný, jako třeba motýl..
Zajímavé oči, křídla, zvláštní zbarvení, detaily těla..

Nemáme je rádi,
ale do přírody prostě patří.















Fotografováno bez stativu, priorita clony...




Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.




Páteříček žlutý...

22. září 2014 v 17:14 | Autorka fotografií a textu: Ji Hei |  Detaily / Macro



Páteříček je velký pouze jeden, až jeden půl centimetru,
bývá ale celkem dobře viditelný díky výrazné barvě.

Páteříček žlutý (Rhagonycha fulva), který je na mých fotkách,
ukazuje své křehké tělo a krásnou barvu,
která pěkně kontrastuje s bílými kvítky.
Většinou jsou to miříkovité rostliny,
které rostou na loukách a na okrajích lesů.

Rád je v pohybu a má lesklé tělo,
takže jeho fotografování nebývá až tak úplně jednoduché,
což mi ale nevadí a beru to jako výzvu...








Dodatečně vkládám ještě jeden odkaz pro určení druhu páteříčka.


A tady jsem neplánovaně vyfotila páření...


Fotografováno bez stativu, priorita clony...




Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.





Kapky deště...

15. září 2014 v 17:14 | Autorka fotografií a textu: Ji Hei |  Detaily / Macro


Přeji pěkné pokoukání...



Dešťové kapky
jak štěněčí tlapky
po listech ťapají
slunci se schovají
stejně je najde
dříve, než zajde
za kopce, za lesy...

a vláhy té trochu,
sebou
vezme
si.








Fotografováno bez stativu, priorita clony...






Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.





Chroust...

8. září 2014 v 16:36 | Autorka fotografií a textu: Ji Hei |  Detaily / Macro


Našla jsem ho na parkovišti pod hradem Frýdštejn.
Moji radost hned vystřídalo zklamání, protože se tvářil mrtvě.
Bylo dopoledne, ležel ve stínu na zemi a nehýbal se.
Když jsem ho ale vzala do dlaně, tak maličko pohnul nohou.
Žije - ale kam s ním?
Tady ho přece fotit nebudu, musím mu najít nějaké lepší místo…

Vyndala jsem z auta víčko od krabičky na CD,
dala jsem do ní trochu trávy a listů,
položila jsem ho do připraveného pelíšku,
a odvezla jsem si ho na klidné místo.
Později jsem pak chroustíka položila venku na stůl
a prohlížela jsem si ho.

Nehýbal se a tak jsem jeho ztuhlosti využila a začala jsem fotit.
Bylo trochu pod mrakem
a bylo docela fajn fotit chroustíka v jeho nehybném stavu.
Ke změně ale došlo hned, jak se ho dotklo sluníčko.
Najednou začal provozovat různé prostocviky,
protahoval si nohy a začal se hýbat,
pak začal komicky kroutit hlavou
a pak se malinko nadzvednul - a prostě odletěl směrem ke sluníčku.
Stihla jsem to, ale poslední chvilky focení - to byl fofr..

Připomněl mi dávná léta, tehdy bylo chroustů hodně.
Když jsem ho viděla odlétat proti slunci, bylo mi hezky.
On se vrátil tam, kam patří, my se můžeme potěšit jeho fotografiemi
a já jsem se na chvíli (úplně živě) vrátila zpátky do dětství.

Spokojenost na všech stranách...










Fotografováno bez stativu, priorita clony...



Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.






Gucci podruhé...

4. září 2014 v 17:12 | Ji Hei |  Fotomix


Tak takhle jsem vyrostl.
Že mě neznáte? Možná jste mě jen nepoznali,
protože když jsem tu byl poprvé, byl jsem ještě úplně malé štěně.
Tady si můžete připomenout, jaký jsem byl tehdy pinďa.

Řeknu vám, lidičky - to je vám žůůůžo (!) … to lítání po zahradě!
A co se tam všechno dá najít!
Slepýš, ještěrky a jiné potvůrky a spousta voňavých kytek…
Panička je ze mě občas na mrtvici, ale jinak je báječná!
Ale poslouchat tedy musím, to zase jo.
A nejsem žádný moula, umím si sám otevřít a jít na zahradu
a přivřenými dveřmi se zase umím dostat zpátky domů
(zavírat ale pokaždé musí panička - to musím ještě nějak dotáhnout).
Ale celkově jsem prý dost šikovný.

No, musím běžet… A vy se tady můžete podívat,
jak mě paní fotografka zase zvěčnila.
Teda, při focení jsem chvíli neposeděl, to je fakt,
ale stejně mi to sluší, né?

Tak někdy příště zase ahojky!

Gucci







Vidíte?? Tady zrovna naháním slepýše!
Vyhrál. Ale příště ho dostanu.







Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.



Tak.
Tenhle článek za mě napsal Gucci
a příští budu psát zase já a budou k němu fotografie chrousta...

Dopisuji dodatečně ještě důležitou informaci, aby nedocházelo k omylu - Gucci není můj,
je to hafan mojí kamarádky Jitušky a já jsem ho jenom fotila.



Ostaš...

1. září 2014 v 16:52 | Ji Hei |  Příroda, krajiny / Nature, Landscapes



Poslední moje letošní skalní fotografie
vás zavedou na Ostaš,
který byl oproti Adršpachu a Teplickým skalám
podstatně méně přelidněný, což jsem s povděkem přivítala.

Moc pěkná a nenáročná prohlídková trasa vedla
často úzkými skalními průlezy a vrcholila krásnou vyhlídkou.
Viditelnost ale nebyla ten den dobrá,
chvílemi to vypadalo i na bouřku, tentokrát mi počasí prostě nepřálo...
Doufala jsem, že stihnu projít i druhou prohlídkovou část Ostaše,
ale nakonec nezbyl čas, takže se na to chystám příští rok..

Byl to velmi pěkný výlet a malá návštěvnost umožňovala
podstatně lepší zážitek. Krásný les, roztodivné tvary skal
a všude klid, žádné lidské halekání, žádná tlačenice…
Připadala jsem si tam velmi blízko přírodě
a snad to tak i zůstane.

Ostaš totiž rozhodně stojí za návštěvu.









Počasí se měnilo a na obloze se střídala šedivá barva s namodralou.
Byla jsem ráda, že si to bouřka nakonec rozmyslela,
protože v lese a ve skalách,
bych jí zažít nechtěla..
















Má další webová stránka:






Chcete-li být informováni o nových fotografiích na tomto blogu,
přihlašte se (vlevo v menu) k Odběru novinek.
Upozornění vám bude zasíláno
do vašeho e-mailu.